Historie okresního přeboru v Řečici

V období do roku asi 1960 probíhala tělovýchovná činnost v obci nahodile a neorganizovaně. Z vyprávění pamětníků lze sledovat občasné hraní odbíjené v letním období a v zimě se hrál lední hokej. Stálé hřiště ani sportoviště jakéhokoliv druhu v obci nebylo. Odbíjená se hrávala na zahradě („na plácku“) u Batelků a také v místě v travnatém údolíčku na kraji vesnice, kde dnes stojí čekárna autobusu (na křižovatce u č.p. 113). Sportovci hráli občas zápasy s okolními obcemi, protože doprava dále byla nedobrá.

Okolo roku 1960 byla v obci založena za pomoci OV ČSTV nová společenská organizace – Tělovýchovná jednota Řečice. Z počátku bylo velmi obtížné cokoliv podnikat. Nebylo nic, nebylo ani základní vybavení pro činnost, nebyly peníze, dokonce i členů bylo málo. Tehdejší mládež měla jiné zájmy, proto se členy, aby bylo možno Tj ustanovit, stali i lidé, kteří sami neměli tušení o svém členství. Potřebný počet členů byl asi 20 a ten počet jsme také nahlásili. Tehdy se začalo s přípravou činnosti. Hlavní směr byl zaměřen na lední hokej. Nejdříve se hrálo hlavně na rybníku před kulturním domem. Také bylo sehráno několik přátelských utkání s okolními obcemi – Hlinné, Hodiškov, dokonce i s Velkou Losenicí. Hráči měli zajímavou výstroj: brusle různé kvality měli všichni, ale to bylo vše. Hokejky domácí výroby jsme si půjčovali, chrániče nohou obstarali velké školní sešity připevněné zavařovací gumou. Rukavice měl každý své – palčáky nebo pletené prstové. jinak nic. Vlastně ano – všichni měli bojovné srdce. Až v dalších letech jsme si koupili dresy (trička pro volejbal) modré barvy. Také bylo několik triček žlutých z minulých let.

Velmi nám scházelo hřiště a kluziště. Na naše žádosti o přidělení pozemku a pomoc při tělovýchovné činnosti nám nikdo neodpovídal. Tak jsme jednou na podzim vjeli traktorem na pozemek zvaný Bejkovec. Byla to obecní louka u Kalasových. Traktorista celou louku zoral, školní děti zpočátku těžké drny odvážely ke škole na zahradu, ale potom nám pomohl s malým pásovým traktorem dobrovolník a drny za trochu tekuté stravy odhrnul. Potom bylo třeba mantinely, ale nebylo dřevo. Žádosti až na okres nebyly vyslyšeny. Poněvadž jsme všímaví, zjistili jsme na několika místech v lesích okolo obce polámané a vyvrácené stromy, které překážely práci na polích a v lese. Ve snaze umožnit řádné obdělávání půdy jsme tyto stromy uklidili a odvezli. Bohužel, zapomněli jsme se domluvit s majiteli. Také se zdálo, že v lesích dále od obce jsou zbytečně dlouho skládky kmenů. I to se nám hodilo a část kmenů jsme uklidili. Zde musím citovat některá jména. Prvním předsedou Tj byl tehdy pan Josef Drdla z č.p. 98. Ten byl traktoristou STS a on louku oral. Ten, kdo po nocích dovážel získané dřevo, byl rovněž traktorista STS pan Josef Bílek. Jim pomáhali další účastníci, mezi nimi i ředitel místní školy. Dřevo zdarma a po večerech velmi obětavě řezal pan Jaroslav Kříž z č.p. 24. Různé trámky, silné desky, později i čerpadlo na vodu zajistil pan Stanislav Novotný řidič ČSAD. O dopravu na zápasy se zasloužil pan Jaroslav Filip, rovněž řidič ČSAD. Bez těchto obětavých lidí by v obci tělovýchova nebyla.

Je samozřejmé, že tato činnost neunikla lidem, kteří jaktěživo nic pořádného neudělali a ke špatnostem měli velice blízko. Takže přišlo udání a vyšetřování. Deset lidí bylo vyšetřováno, protokoly se psaly na MNV. Jedno vyšetřování proběhlo i ve škole. Bylo na něm zajímavé, že člen SNB stál u okna na školní chodbě, vyšetřoval ředitele školy a pod tím oknem stál vůz naložený odcizeným dřívím. Nakonec bylo vyšetřování zastaveno. Po útrapách s vyšetřováním, sháněním i nepřízní úřadů jsme postavili první mantinely. Také jsme udělali led a hráli první zápasy doma. Nebylo to jednoduché, nejdříve jsme se museli naučit prohrávat. Naším vzorem byla tehdy Jiskra Bohdalec, kde měli již pěkné kluziště se šatnami, Sokol Ostrov nad Oslavou a Sokol bobrová. S nimi jsme hráli tak, že ve velkých mrazech jsme jeli na utkání s traktorem na valníku s několika balíky slámy. V tu dobu se o hokej v obci začali zajímat i místní občané a návštěvy na našich zápasech rostly. A začaly přicházet i první, i když ojedinělé, úspěchy.

Tehdy jsme také s pomocí MNV postavili u kluziště malé kabiny s elektrickým proudem. Z Brna jsme dovezli 15 svítidel na 200 W žárovky. To už bylo možno hrát a bruslit i večer. Je třeba si uvědomit, že všichni členové Tj byli zaměstnáni a většinou dojížděli do Žďáru nebo do Nového Města.

Při úpravách kluziště, zametání, polévání ledu a při malování čar na ledě velmi pomáhaly školní děti, pro které led sloužil ke sportování v bezpečném prostředí. Tím se také připravovaly na střídání generací, které se rychle blížilo. Protože v tehdejší době bylo v obci málo hráčů, spojili jsme se s přáteli z Radešínské Svratky, Hlinného i z Hodiškova. Tak vzniklo naše nejstarší mužstvo v obci, které několik sezón dosahovalo dobrých výsledků v okresní i krajské soutěži. Byli to hráči: ing. Antonín Blažek, Jaromír Filip, Stanislav Novotný, Ing. Stanislav Drdla, Vladimír Novotný, Josef Drdla, Stanislav Šoustar, Jaroslav Drdla, Jaroslav Badalík, Vladimír Minář a celá řada dalších.

V letní době jsme se pokusili navázat na tradici odbíjené. Na kluzišti jsme upravili plochu, škola zakoupila síť a míče a mohli jsme hrát. I zde jsme dosáhli na místní poměry dobrých výsledků. V turnajích a soutěžích jsme se umisťovali na předních místech na okrese. Na utkání jsme jezdívali na motorkách,později i v osobních autech a dokonce i na nákladním autě. Zúčastnili jsme se turnajů v Novém Městě na Moravě, Radostíně nad Oslavou, na Pernštejně a samozřejmě i doma. Z hráčů dosahovali pěkných výsledků zejména Jaroslav Veselý, Stanislav Novotný, Ing. Stanislav Drdla, Zdeněk Vítek, Stanislav Bílek, Oldřich Šikula i další hráči.

Tak se tělovýchova pozvolna rozvíjela a mládež začala mít zájem o rozumnou činnost. Hřiště sloužilo zejména mládeži v každé roční době. V tuto dobu byl předsedou Tj dlouhá léta obětavý řidič autobusu pan Jaromír Filip. Právě jemu a jeho spolupracovníkům se podařilo mladé lidi v obci stmelit a vést je k užitečné činnosti. Činnost Tj byla dobře hodnocena nejen v obci, ale i v okresním měřítku.

Protože se vše mění, i starší členové z tělovýchovy odešli, aniž by jejich práce byla zde náležitě ohodnocena. Ale to už nikdo nezmění. Důležité je to, že činnost Tj se dále rozvíjela a prospívala obci i mládeži. Je velmi pěkné, že o tělovýchovnou činnost mají zájem i ženy, že tuto všestrannou záslužnou činnost podporuje i vedení obce.